Vaidurya Pratap Sahi:

Nyní tu probíhá vynikající výzkum

Co tě přimělo se přestěhovat?

Pocházím z velmi tradiční rodiny, která se po generace zabývá zemědělstvím, a já jsem měl vždy zájem o rostliny a jejich výzkum. V Indii jsem získal bakalářský titul v zemědělské vědě a magisterský titul v genetice rostlin. Mým snem bylo jet do ciziny a naučit se víc, abych se mohl vrátit zpátky s novými nápady, novými technologiemi a pomohl Indii být více globální.

A jak se stalo, že ses přestěhoval zrovna do České republiky?

V roce 2010 jsem tu byl na konferenci a od té doby jsem se snažil najít způsob, jak v tomto úžasném městě žít. Jednoho dne jsem něco hledal na Googlu, narazil na kontakt na paní profesorku a napsal jí hned e-mail. Byla velmi hodná, odpověděla mi a následoval pohovor přes Skype, kdy mi nabídla postdoktorandskou pozici. Měl jsem velkou radost! Univerzita Karlova má program, který podporuje zahraniční vědce a do tohoto programu jsem byl vybrán – vše bylo velmi snadné a rychlé. Myslím, že většina lidí neví, že Česká republika byla v 19. století průkopníkem ve vědě o rostlinách a určila směr výzkumu rostlinné fyziologie. A rovněž to, že tu nyní probíhá vynikající výzkum.

Jsi součástí konkrétního výzkumného projektu?

Ano, pracuji ve skupině s magisterskými a doktorskými studenty a rovněž mám volnost při svém vlastním výzkumu v oboru. Většinu mé skupiny tvoří Češi, ale je tu i pár cizinců. V laboratoři i na poradách mluvíme anglicky, vlastně všude, což je pro mě dobré, protože se nedokážu naučit češtinu!

Řekni mi trochu víc o výzkumu, kterým se zabýváš.

Pracujeme s rostlinným cytoskeletem, což je část buňky složená z mikrotubulů a aktinových vláken. Zabývám se rolí aktinového cytoskeletu ve vývoji rostliny a během mého výzkumu jsem našel nové fenotypy, které ukazují, že aktin by mohl hrát roli ve vývoji buněčné stěny. Máme zajímavé výsledky, které jsme prezentovali v USA a dvakrát v Německu, a dostali jsme pozitivní zpětnou vazbu. Jsem velmi spokojený s prací, kterou tu odvádím, protože se jedná o novinku a já jsem měl příležitost se na ní podílet.

Učíš také?

Neučím, ale občas svým kolegům asistuji při praktických hodinách. Myslím, že pro vysokoškoláky by mohl být problém jazyk, ale přemýšlím, že to příští rok zkusím, protože bych učil moc rád.

Bylo snadné se tu usadit? Byli Češi přátelští?

Ano, bylo to snadné. Prvních šest měsíců jsem bydlel na koleji a bylo pro mě mnohem snažší zvyknout si na život v Praze než v Jižní Koreji, kde jsem měl víc problémů. Již v Japonsku jsem se srovnával s kulturním šokem, takže na to jsem byl připraven. Když jsem přijel, neznal jsem žádné lidi kromě mých spolupracovníků v laboratoři, ale všichni byli velmi přátelští. Překonávali se, aby mi pomohli s praktickými záležitostmi, a také mě vzali k sobě na chatu.

Spřátelil ses s dalšími cizinci?

Popravdě jsem necítil potřebu hledat si přátele – mám nějaké přátele-cizince, ale moji nejbližší přátelé jsou stále kolegové z laboratoře, se kterými trávím hodně času. Také existuje dobrá komunita mezinárodních vědců, která zahrnuje několik Indů, což je fajn.

Kdy jsi objevil EURAXESS a jak ti pomohl?

EURAXESS jsem znal již při mém pobytu v Japonsku, protože jsem se účastnil mezinárodních biologických konferencí, kde měl EURAXESS stánek. Když jsem tu dostal práci, můj vedoucí se s nimi zkontaktoval a pomohli mi se získáním víza.

Už jsi zmínil, že učit se česky je trochu těžké… Zvládl ses naučit alespoň něco?

Malinko! Minulý rok v létě jsem na dva měsíce chodil do jazykové školy, takže jsem se něco naučil, ale musím trénovat. Občas mám problémy, když jdu na místo, jako je pošta nebo nemocnice, ale většinou to nějak zvládnu. Ve srovnání s ostatními jazyky, například korejštinou, není česká gramatika těžká na porozumění – pocházíme ze stejné jazykové rodiny, indoevropské.

Myslíš si, že mají Češi dobrý smysl pro humor? Jak se ti líbí česká kultura?

Musí mít dobrý smysl pro humor, tohle je země, která dala světu Švejka! A je to pravda – mají ho. Trochu jsem po ČR cestoval – Brno, Kutná Hora, Konopiště a párkrát jsem byl v Národním divadle a Státní opeře. Největší náhled do české kultury jsem ale získal minulý rok, kdy jsem byl na výletě a přinesl si z něj klíště. V Indii je nemáme a já nebyl očkovaný, takže jsem dostal encefalitidu – a zatímco jsem se uzdravoval, chvíli jsem zůstal na venkově. Nebylo tam nic jiného než krávy a kočky, takže to byl dobrý způsob, jak českou zemi opravdu poznat. Bylo to velmi zajímavé!

Určitě jsi potřeboval navštívit nějaké lékaře a nemocnice – jací byli?

Občas je třeba dlouho čekat. Ale úroveň zdravotnictví je dobrá, řekl bych, že se o mě postarali dobře.

Jsi tu se svou ženou – přijela s tebou, nebo až později?

Přijela až letos – máme malého syna, kterému byl zrovna rok, takže když byl malý, zůstali v Indii a vyřizovali veškeré formality, aby mohli přijet.

Byli ze stěhování do Prahy nadšení?

Ano, zvláště moje manželka! V Indii pracovala jako novinářka a televizní zpravodajka a také píše, takže byla příchodem sem fascinovaná – řekl jsem jí mnoho o místním jídle, zvlášt o chlebu, rohlících a dezertech. Miluje vaření, takže byla nadšená z objevování nových věcí. Nyní se potkává s mými přáteli a jejich rodinami častěji než já, protože se potřebuje naučit českou kuchyni!

Jak se jí tady daří?

Našla si tu v Praze několik opravdu dobrých přátel, takže se jí tu moc líbí. Bylo docela štěstí, že se v ulici naproti našemu bytu nachází školka, kam chodí dvakrát týdně učit angličtinu, a jim nevadí, když sebou bere našeho syna, který si hraje, zatímco ona učí. Je to pro ni dobré, dokud je náš syn malý a než si najde vhodnou příležitost ve svém oboru. Syn se také přizpůsobuje dobře.

Stýská se vám někdy po domově?

Občas ano, ale s tím se musíme vypořádat. Když se nám stýská, pozveme přátele na večeři a navaříme hodně indického jídla a takto to zvládáme.

A co zbytek zbytek tvé rodiny?

Většina mé rodiny je stále v Indii, ale celá má rodina a přátelé z celého světa jsou šťastni, že jsme v Praze, protože můžou přijet na návštěvu a podívat se na toto úžasné místo! Na Vánoce budeme mít sedm hostů – mého bratra a sestru a nějaké přátele z Japonska.

Myslíš, že se nakonec budeš chtít vrátit do Indie?

Nakonec ano, ale nejdřív bych tu chtěl strávit trochu více času. Chtěl bych v Praze nějakou dobu zůstat, protože je zde velmi dobrá pracovní kultura. Mám k tomu dva důvody – jeden je akademický, protože bych chtěl ve své vědecké kariéře něco dosáhnout předtím, než se posunu dál, a druhý je ten, že tu mám dobré přátele a nechci začínat znovu tím, že bych se přestěhoval na nové místo.

Cestoval jsi trochu po Evropě?

Cestoval, byl jsem například několikrát v Německu. Na práci v ČR je dobré, že to neznamená dělat výzkum jen tady. Brzy pojedu na několik týdnů zase do Německa, abych se naučil nové techniky. Vše je přístupné – pobytem v EU je možné snadno mezinárodně spolupracovat, navštěvovat různé laboratoře a učit se novým přístupům. Když tu člověk bydlí, má výhodu v tom, že může vidět část Evropy, která lidem běžně uchází – hodně míst je z Prahy snadno dostupných, ať už vlakem nebo autobusem, takže se můžete podívat na víkend do Vídně, Salzburgu, Budapešti. Naše další výlety plánujeme do Olomouce a možná do Krakova.

Máš v Praze oblíbené místo?

Mám dva oblíbence, první je Café Louvre a druhé Náplavka, kde jsou farmářské trhy. Je tam místo, kde si můžete sednout a krmit labutě, a tam to mám nejraději.

Z jaké části Indie pocházíš – je tam řeka?

Ze severní Indie, Allahabadu. Je to místo, kde se setkávají řeky Ganga a Yamura.

Takže předpokládám, že tvé rodné město je docela daleko od moře.

Hodně daleko! A v této souvislosti mě napadá jedna věc, kterou musím zmínit. Kapr, kterého Češi jedí, je podobný tomu, co jíme doma v Indii, protože tam taky jíme říční ryby. To je něco, co mi jinde chybělo, například v Japonsku jedí úplně jiné ryby.

Je něco, s čím by mohl EURAXESS pomáhat rodinám, jako je ta vaše, a s čím zatím nepomáhá?

Jenom jedna věc – myslím, že EURAXESS by mohl zprostředkovávat setkávání manželek a rodin zahraničních vědců. Bylo by dobré, kdyby existovalo místo, kam by mohli přicházet nejen vědci, ale i jejich rodiny a mohli si povídat.

Jakou radu bys dal jiné indické rodině, která by zvažovala sem přijít?

Řekl bych, že se v ČR dělá dobrá věda a i když je Praha hlavní město, není tak drahá jako většina měst. Hodně lidí si myslí, že platy, které dostáváme v ČR, jsou nízké v porovnání s Německem a dalšími místy. Možná jsou nižší, ale nejsou ani špatné – a určitě je možné s platem, který tu dostávám, vyjít.

Takže moje rada je přijít s otevřenou myslí a dělat dobrou vědu. Problémy mohou nastat všude, takže zkrátka přijďte s otevřenou myslí a buďte pozitivní.

Jak vidíš svou budoucnost?

Skvěle!