Proč ses rozhodla přestěhovat do České republiky?
Již v Belgii jsem pracovala pro českého vědce, který chtěl v CEITEC vybudovat kvalitní výzkumnou skupinu, a tři z nás souhlasili, že se do ČR přestěhujeme. Já cítila, že už je opět čas se přestěhovat, a tak jsem na to byla připravená.
Co na stěhování říkala tvá rodina?
Souhlasila. Děti byly stále relativně malé a samozřejmě byly smutné, že opouští své kamarády. Nicméně obě byly nadšené z toho, že se podívají na nové místo, a daří se jim tu dobře.
Na jakém projektu zde pracuješ?
Zabývám se vývojem semene. V semenu je embryo, ze kterého se stane malá rostlinka, sazenice, která má dva listy a jeden kořen. Stejně jako se my rodíme s hlavou a končetinami, pro rostliny platí to samé – dva listy a kořen jsou vytvořeny již v embryu. Za tento výsledek může hormon a my studujeme, jak je embryo tímto hormonem ovlivňováno.
Je tento projekt financován grantem?
Ano, jsem financována programem SOMOPRO (the South Moravian Programme for Distinguished Researchers) a část projektu je financována grantem GAČR. Brzy ale bude čas na psaní nových grantových žádostí.
Jaké je v CEITEC prostředí pro výzkum?
Prostředí je velice dobré a máme špičkové vybavení, popravdě je to až obdivuhodné. Podobné prostředí jsme měli v Belgii. Je to skvělé místo a má velký potenciál.
Věnuješ se při výzkumu také učení?
Zatím ne, možná v budoucnu. V naší skupině je několik studentů, dva doktorandi a od léta i několik inženýrů. Trvalo nějaký čas je získat, ale jsme rádi, že se k nám připojili.
Bylo snadné se tu usadit?
Dostalo se nám pomoci – CEITEC má speciální oddělení pro služby cizincům, které pomohlo s hledáním školy a s administrativou, a rovněž nám hodně pomohl EURAXESS. Co se týče hledání bydlení, měla jsem tu nějaké přátele, takže jsem u nich na týden zůstala a po bytech jsem se dívala sama. Našli jsme hezké místo.
Co zatím považuješ za nejlepší věc ohledně bydlení v České republice?
Máme rádi Brno, je to velmi zelené město, hezká oblast, vhodná na procházky. Chutná nám jídlo a lidé jsou zde nápomocní, když se tedy nestydí mluvit anglicky. Jakmile překonáte tuto bariéru, pomohou vám v mnoha směrech.
Zdá se ti, že se Češi stydí mluvit anglicky?
Ano, ale to je normální. V Belgii jsme mluvili francouzsky a v Nizozemí všichni mluví anglicky, i když se snažíte mluvit nizozemsky. Tady je to jiné, protože většina lidí mimo vědecké prostředí anglicky příliš neumí.
Učíš se trochu česky?
Něco málo, ale zabírá to hodně času - toho bohužel moc nemám. Je to škoda, protože bych se ráda zlepšila. Když jsem se učila anglicky, bylo to jiné, protože jsem byla v Anglii sama a všichni kolem mě mluvili anglicky. Tady mluvím v laboratoři anglicky, a když přijdu domů, mluvím francouzsky. Potřebuji trávit čas se svou rodinou, takže nemám moc příležitostí, jak se učit česky.
Cestovala jsi po okolí?
Ano, byli jsme na několika výletech v okolí Brna a v létě jsme jeli do Českého Krumlova, kde to bylo krásné. V Brně chodíme často do muzeí a byli jsme na několika prohlídkách zámků, které byly skvělé hlavně pro děti. Také rádi chodíme na procházky do blízké přírody.
Stýská se ti po Francii?
Ani ne. Jsem pryč tak dlouho, že si myslím, že bych si ve Francii připadala trochu jako cizinka. Moje dcera o sobě říká, že je Francouzka, ale ve skutečnosti tam tráví méně než měsíc za celý rok a když už tam jedeme, je to za rodinou, takže toho moc neví o škole ani o ničem jiném. Mluví francouzsky, ale nikdy tam nežila, nezná kulturu a tak dále. Když o tom přemýšlím, je to zvláštní, protože nikam pořádně nepatří. Pro nás je to podobné – i když jsme starší, tak už nemáme kořeny. Mohli bychom se nazývat Evropany! Nyní jsme se rozhodli usadit, takže jsme zrovna koupili dům – cítíme, že stěhování máme na nějakou chvíli dost!
Řekni mi víc o své rodině. Jak se jim daří v Brně?
Mám syna, kterému je pět, a dceru, které je devět. Můj syn chodí do soukromé mateřské školy, kde je anglicko-česká třída a česká třída. On chodí do české třídy a je to velice pěkná škola, jsou hodně nápomocní a dělají řadu dobrých věcí. Včera mi jeho učitelka řekla, že rozumí z 90 % a začíná i mluvit, což je dobré – občas je trochu líný a jedna z učitelek mluví francouzsky, takže měl tendence chodit za ní, ale nyní se už v češtině cítí lépe. Moje dcera chodí na základní školu a mluví skoro plynule, takže se jí daří velmi dobře.
Můj manžel je v domácnosti a o vše se stará. Nerad se učí jazyky, ale snaží se a myslím, že dělá větší pokroky než já! Je velmi těžké začínat od začátku a udržet krok s dětmi.
Našla jsi tu nějakou francouzskou společnost?
Znám pár Francouzů, kteří pracují zde na kampusu, a občas zajdeme na kafe, ale upřímně jsme žádné francouzské přátele aktivně nehledali.
A tvoji kolegové v laboratoři jsou Češi?
Někteří jsou cizinci (Poláci, Slováci, Libanonci, Indové, Egypťané, Argentinci), ale většina jsou Češi. Máme pár českých přátel, se kterými občas jedeme na víkend, což je skvělé!
Máš nějaké zkušenosti s místním zdravotnictvím?
U doktora jsem byla zatím jen jednou, ale já nejsem skoro nikdy nemocná. Máme dětskou lékařku, která mluví anglicky, takže je to snadné, i když se nachází celkem daleko od našeho domova. Také jsem byla dvakrát v dětské nemocnici a neměli jsme žádné problémy.
Jakou radu bys dala člověku, který se plánuje přestěhovat do ČR?
Řekla bych: „Neváhej, prosím. Pojď!“ Když jsem ve Francii a Belgii řekla, že se sem budu stěhovat, koukali na mě, jako bych se zbláznila. Myslím, že si představují, že je to tu velmi zpátečnické, že musíme stát fronty v obchodech a podobně. Neuvědomují si, že život tady nebo v Belgii se moc neliší. Říkají, že je to daleko, ale doopravdy to tak daleko není. Ani kulturní šok není tak velký, jako si myslí. Jediné, co může být čas od času problém, je komunikace, ale většinou se najde někdo, kdo v případě potřeby pomůže.
Myslíš, že existuje něco, co by mohl EURAXESS dělat a zatím nedělá?
Ani ne, byli ochotní mi pomoci vždy, když jsem něco potřebovala a stále jsou velmi nápomocní, když se na něco zeptám. Je tu rovněž Brno Expats Centre (BEC) a uvítací služba v CEITEC, takže vždy existuje místo, kde seženete informaci, kterou potřebujete. BEC organizuje semináře zaměřené na určité problémy, například daně, což se může rovněž hodit. Také jsme s EURAXESS jeli na výlet do Pernštejna a jeskyní, kde jsme si to velmi užili.
Líbí se ti zdejší počasí?
Ano, je hezké, i když je tu větší sucho než v Belgii a Nizozemí. Bydlení je rovněž o mnoho lepší, než jsme dříve měli, stavby jsou kvalitnější.
Stýská se ti po moři?
Čas od času ano. Děti jezdí v létě na dva týdny k prarodičům, takže si u moře můžou hrát. Já nejsem úplně plážový typ, takže mi stačí ho vidět jen občas.
Navštívila jsi české nebo slovenské hory?
Byli jsme na Radhošti a toto léto jedeme do slovenských Tater.
Nacházíš tu jídlo, které bys chtěla, a ingredience na přípravu oblíbených pokrmů?
Vždy se najdou věci, které neseženeš, ale myslím, že jídlo tady je bližší tomu, které máme ve Francii, než jak tomu bylo v Nizozemí. Jsou tu nějaké rozdíly v druzích zeleniny a podobně, ale s tím se dá vypořádat. Děti jsou spokojené – můj syn občas říká, že jídlo, které dostává v jídelně, je lepší než jeho večeře doma! Obzvlášť polévky.
Co bylo nejhorší na stěhování do ČR?
Stěhování samotné! Když jsme se stěhovali, cestovali jsme přes noc náklaďákem, bylo to dlouhé. Na začátku může být trochu stresující vyřídit veškeré papírování, nevíte, co a jak a nikdy není úplně jasné, co přesně potřebujete – ale když zjistíte, jak to funguje, můžete se přestat stresovat a je to v pořádku.