Český jazyk neboli čeština je západoslovanský jazyk, nejbližší slovenštině, poté polštině a lužické srbštině, který patří mezi slovanské jazyky a řadí se do rodiny jazyků indoevropských.
Spisovná čeština je reprezentativní podoba českého národního jazyka, která se používá v úředních dokumentech, v oficiální komunikaci, literatuře, škole a v médiích, alespoň tzv. veřejnoprávních. Spisovná čeština je kodifikována v Pravidlech českého pravopisu, Slovníku spisovného jazyka českého a Slovníku spisovné češtiny. Střediskem kodifikace je Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR. Mluvenou podobou spisovné češtiny v každodenní komunikaci je hovorová čeština.
Obecná čeština se významně odlišuje od spisovné češtiny z hlediska lexikálního a syntaktického což je obvyklé i v případě jiných jazyků, ale i z hlediska fonetiky a morfologie. Obecná čeština je nespisovnou formou českého jazyka, která se používá obvykle v běžné ústní komunikaci. V lingvistice se definuje jako interdialekt. Mezi hovorovou a obecnou češtinou vede hranice spisovného a nespisovného jazyka.
