Je to tvé první post-doktorandské zaměstnání?
Ano i ne. Když jsem dodělala doktorát, pracovala jsem dva roky v laboratoři v Řecku, ale toto je má první oficiální post-doktorandská pozice a je to také poprvé, co jsem se odstěhovala z rodného města a země.
To pro tebe musela být velká změna.
Byla! Ale já jsem to opravdu potřebovala – situace v Řecku není moc dobrá a v dohledné době se nezlepší, takže pokud jsem chtěla zůstat ve výzkumu, musela jsem jít jinam.
Věděla jsi, do které země se chceš odstěhovat? Jak si tady našla práci?
Chtěla jsem zůstat v Evropě. Na začátku, když jsem byla nadšená a věřila jsem tomu, že práci dostanu, jsem se dívala jen na určité země – ty ve středomoří a na Velkou Británii. Když jsem ale zjistila, že se tam nejspíš nedostanu, začala jsem posílat žádosti všude, kam se dalo. Našla jsem i inzerát, který vyvěsil místní ústav, jen jiná skupina. Poslala jsem CV a čekala, co se stane. Oni přeposlali můj životopis jiné skupině, která také někoho hledala, a ti mi dali práci! Abych byla upřímná, byla jsem trochu rozpolcená, protože jsem nevěděla, jestli je výzkum v České republice na dobré úrovni. Pak jsem ale zjistila, že moji řečtí profesoři spolupracovali s nějakými lidmi v Brně. Řekli mi, že si ani nedovedu představit, na jak dobré úrovni váš výzkum je. A když jsem jim řekla, že jde o Prahu, všichni byli ohromení a říkali mi: „Je to dobré město, měla bys jít, minimálně to zkus.“ Já byla připravená zkusit něco jiného, zjistit, jak věci fungují v zahraničí, takže jsem přijela.
Byla jsi někdy předtím v Praze?
Ne. Slyšela jsem od mnoha lidí, že je to skvělé a nádherné město a že bych ho měla navštívit, ale nikdy jsem tu nebyla. A opravdu to za to stojí! Praha je vážně nádherná.
Jaká byla tvoje očekávání, než jsi přijela?
Nejdřív jsem si myslela, že to bude studená země, se špatným počasím a že nebudu schopná komunikovat s lidmi, takže se budu soustředit na svou práci a budu se snažit udělat pokrok, který povede k něčemu dalšímu. Měla jsem ale docela štěstí, protože ještě než jsem přijela, potkala jsem nějaké Řeky, kteří tu již pracovali, takže jsem měla s kým mluvit, kde začít. Počasí je špatné, ale na to se dá zvyknout. Jazyk je ale výzva!
Je tvůj výzkum v angličtině?
Ano, i když jsem ve skupině s Čechy a Slováky a jsem jediná cizinka, takže když mluví mezi sebou, nerozumím jim. Když říkají vtipy, musím je poprosit o překlad. Snažíme se ale dělat věci společně a pokud se tak děje, mluví anglicky. Dokážu ale pochopit, že je to těžké, když na sebe nebyli zvyklí mluvit anglicky – v Řecku by to bylo stejné. Není to špatné a zvykám si na to.
Chodíš na kurzy češtiny?
Začala jsem minulý rok, ale pak jsem musela na čtyřměsíční stáž do Německa. Nyní mám tolik práce, že mi to moc nevychází. Není to nejlehčí jazyk – stále se musím učit, jak vyslovit „čtvrtek“! Další věc je, že má smlouva je na dobu určitou, takže vlastně nevím, jak dlouho tu budu.
Takže už přemýšlíš o tom co dál?
Ano, byla jsem na stáži v EMBL v Heidelbergu, což je dobrý institut pro to, čím se zabývám. Takže jít tam nebo zůstat tady jsou dobré možnosti. Nemyslím si, že se chci přestěhovat do nové země a začít úplně od začátku, navíc můj vedoucí řekl, že se pro mě bude snažit najít grant. Prahu mám opravdu ráda a rozhodně bych tu dokázala zůstat několik let, možná i celý život. Nejsem si ale jistá tím, jestli zůstanu u výzkumu, momentálně jsem ve stadiu rozvažování.
Jak jsi našla EURAXESS a jak ti pomohl?
Věděla jsem o EURAXESS ze stránek Evropské unie od doby, kdy jsem začala hledat práci. Když jsem sem přišla, potřebovala jsem si vyřídit nějaké dokumenty a byli opravdu nápomocní. Sama bych to nedokázala, protože nikdo na ministerstvu nemluvil anglicky.
Zmínila ses, že už by ses nechtěla znovu stěhovat – bylo snadné se přestěhovat? Jak sis našla bydlení?
Než jsem se přestěhovala, můj školitel mi doporučil zůstat v ubytovacím zařízení blízko ústavu, abych měla dostatek času na výběr bydlení předtím, než si cokoliv pronajmu. Strávila jsem tam něco přes dva měsíce a navštívila několik bytů. Nebylo to moc těžké. Asi tři dny potom, co jsem přijela, mě kamarád vzal na kafe blízko náměstí Míru. Hned jak jsem vyšla z metra, řekla jsem: „Wow, tady chci vážně žít!“ Také jsem chtěla bydlet na vhodném místě, odkud bych se snadno dostala do práce, ale zase ne příliš blízko místa mého zaměstnání, protože se nachází daleko od centra. Abych město poznala, chtěla jsem se procházet, hlavně podél řeky. Vyrostla jsem ve městě u moře, takže jsem tento živel potřebovala. První dva měsíce na ubytovně jsem cestovala do práce dvě minuty, což bylo fajn, protože nesnáším rána. Ale nejbližší noční autobus byl vzdálený dvacet minut chůze a o víkendu jel ke stanici metra jen jeden autobus. Když jsem tedy hledala byty, koukala jsem především na Vinohrady. Našla jsem dobré bydlení, má domácí mluví anglicky, sice ne moc dobře, ale stačí to. Další dobrá věc je, že účty jsou zahrnuty v ceně nájmu, takže jsem nemusela zvlášť vyřizovat dohody s dalšími společnostmi.
Jak může ovlivnit délku tvého pobytu v ČR skutečnost, že tady nemáme moře?
Vždy jde o to, co potřebuješ v určitém období tvého života. V Řecku je slunce, moře, dobré jídlo a podobně, ale to si neužiji, jestliže tam nebudu mít dobrou práci. Tady mám bydlení, práci a můžu se těšit z mnoha věcí. Stále mohu Řecko navštěvovat, když bude příležitost. Možná máš ale pravdu a je to jeden z důvodů, proč si nemyslím, že tu zůstanu navždy.
Jezdíš do Řecka za svou rodinou a přáteli často?
Ano, snažím se pravidelně, i když mi zabere půl dne se zase vrátit. Hodně v tomto ale pomáhají technologie, protože s přáteli a rodinou chatuji na Skypu. Chybí mi moji kmotřenci, protože jsou to miminka, takže i když skypujeme, není to to samé. Je ale mnohem lehčí žít v zahraničí nyní než před několika desítkami let a také se nacházím ve střední Evropě, takže je jednoduché navštívit další místa a zažít nové věci, což je velká výhoda.
Našla sis v Praze hodně přátel?
Většina mých kolegů má rodinu, takže nemají volný čas nazbyt, ale občas se dvěma z nich zajdu na pivo. Měla jsem štěstí, že jsem v Praze přes jiné přátele potkala další Řeky, takže s nimi občas zajdu na kafe nebo večeři a na některé z festivalů jídla a vína, ale většinu času si sama užívám dlouhé procházky a obdivuji architekturu a Prahu. Občas není špatné být sám!
Jak ti chutná české jídlo a víno?
Dají se tu sehnat jak dobré věci, tak i věci, na které nejsem vůbec zvyklá a jsou pro mě nové. Neřeknu ne dobré gulášové polévce a hodně mi tu chutná pivo. Ochutnala jsem také pár dobrých vín, ale nejsou tak dobrá jako ta řecká.
Máš v Praze nebo České republice nějaké oblíbené místo?
Vyšehrad. Poprvé jsem tam byla na pikniku, abych oslavila narození kolegovy dcery – měli jsme nějaké víno a jídlo, bylo to velmi jednoduché, ale uvolněné a zábavné. Když jsme poté zamířili k řece, našla jsem místo, které mi připomnělo moje rodné město. Nafotila jsem tam nějaké fotky a když jsem je pak sdílela, moji kamarádi se začali ptát, kdy jsem se vrátila do Soluně. Takže kdykoliv se mi stýská po domově, jdu tam. Líbí se mi celé to místo, je to hezký park s krásným výhledem na hrad a řeku a není tam přelidněno, takže vždy najdeš dobré místo, kam si sednout a odpočívat. Také to není nijak velká zacházka na mé cestě z práce, takže tamtudy a kolem řeky často procházím, když jdu domů.
Zdají se ti být Češi přátelští?
Předtím, než jsem přijela, mi kamarád biolog řekl: „Nebuď moc nadšená a nesnaž se je objímat nebo líbat, protože to nesnáší dobře.“ V Řecku je to úplně normální věc. Ale myslím, že mám docela štěstí, protože všichni moji kolegové jsou velmi otevření a dobře naladění. Slyšela jsem od dalších přátel, že jejich kolegové tak pohodoví nejsou. Myslím, že je to stejné v každé zemi – někteří lidé jsou kamarádští a vstřícní, další se bojí anebo se nechtějí setkávat s cizinci. Občas mi někdo řekne, že se stydí za svou angličtinu, takže radši nemluví, aby neudělal chybu, a to přesto, že mluví anglicky dobře a ví, že ani já nejsem rodilý mluvčí! Bylo by pro nás všechny lepší, kdybychom mohli mluvit anglicky – ne celou dobu, ale pro některé druhy konverzací by to bylo přínosné.
A co v obchodech nebo u lékaře, jací lidé obvykle jsou?
Myslím, že čím blíže k centru města, tím lepší je komunikace. Byly chvíle, kdy jsem nevěděla, jak česky říct to, co si potřebuji koupit, takže jsem použila jakousi znakovou řeč, nebo se snažila naučit slovo nebo dvě. Byla to zábava, protože někteří lidé se snažili pochopit, co chci, a pomoct mi. Jsou ale i situace, kdy se chceš na něco zeptat a oni nerozumí a ani se nesnaží.
Lékaře jsem potřebovala zatím jenom jednou. Nebylo snadné najít takového, který mluví anglicky, ale když se mi to podařilo, vše další už proběhlo v pořádku.
Byla (kromě jazykové bariéry) všechna potřebná administrativa snadná?
Ano, povolení k pobytu jsem získala snadno – EURAXESS se o vše postaral a kdybych nepotřebovala speciální dokumenty kvůli řeckým úřadům, neměla bych vůbec žádný problém.
Napadá tě, s čím ještě by mohl EURAXESS pomáhat a zatím to nedělá?
Možná nějaké akce – nemyslím jen výlety, ale setkání, kam by lidé mohli přijít a strávit hodinu povídáním, dát si pivo. Abychom poznali lidi, co tu také žijí, další cizince, kteří zažívají to samé.
Jakou radu bys dala někomu, kdo přemýšlí o stěhování do České republiky?
Jestliže chceš být v Praze šťastný, můžeš tu být šťastný. Myslím, že se tu nikdy nebudeš nudit. Zatím jsem nezažila jediný den, kdy bych si pomyslela: „Co bych tak dneska mohla dělat?” V zimě je tu opravdu studené počasí, ale na to si zvykneš. Ulice jsou čisté, i když sněží, a metro a autobusy jezdí pravidelně – je zkrátka dobrá zkušenost sem přijet a pracovat tu. Samozřejmě tu jsou nějaké překážky a problémy, přes které je třeba se dostat, ale když chceš, můžeš tu udělat řadu dobrých věcí. Místní si také začínají zvykat na cizince, takže je pro nás vše snadnější a myslím, že za dva roky to bude ještě lepší. Takže ano, doporučila bych mu sem přijet a zjistit, jaké to tu je.
Jak sháníš ingredience pro přípravu tradičních řeckých jídel?
Některé ingredience sehnat lze, jiné prostě nahradím nejlepší možnou alternativou a některé věci si vozím z Řecka anebo si je nechávám odtamtud posílat. Jsou tu i řecké obchody, ale myslím, že jsou předražené.
Když jdeš na večeři, nalezneš různé kuchyně, nejsi tudíž omezen jen na české jídlo – můžeš si dát italské a dokonce tu jsou i nějaké dobré řecké restaurace.
Co bys označila jako nejprospěšnější věc, která se ti stala v souvislosti s přestěhováním do České republiky?
Nové město, noví lidé, místa k prozkoumání a interakce s rozličnými národnostmi, setkávání se s lidmi z různých částí světa. Také jsem se nikdy předtím nepřestěhovala z domova, takže jsem tu dospěla a naučila se vařit!
Největší výzvou byl pro tebe jazyk?
Ano, nejdřív jsem se bála počasí, ale na to si moje tělo začíná zvykat, takže stačí jen předstírat, že neprší, a žít svůj život.